Čtvrtstoletí plastické chirurgie na Bulovce

11.08.2022

Klinika plastické chirurgie FNB a 1. LF UK je jednou ze tří univerzitních klinik plastické chirurgie v naší republice. Byla založena v roce 1997 transformací Centra plastické chirurgie FN Bulovka (1977) za účelem realizace výuky oboru plastické chirurgie na fakultě. Za dobu své existence získala pověst špičkového pracoviště plastické chirurgie u odborné i laické veřejnosti. Klinika oslavila na konci května 25. výročí svého vzniku. Historii i současnost představuje její přednosta doc. MUDr. Martin Molitor, Ph.D.

Co považujete za zlomové okamžiky v historii kliniky?
Rozhodně nejzásadnějším milníkem byl rok 1997, kdy „plastika“ na Bulovce vznikla, původně jako Centrum plastické chirurgie pod vedením pana docenta Měšťáka. Klinikou jsme se stali až v roce 2001 s tím, že budeme zajišťovat výuku pro 1. lékařskou fakultu UK. Dalším významným milníkem byl rok 2005 a založení Centra komplexní chirurgické péče o ženy s onkologickým onemocněním prsu. Šlo o první komplexní centrum tohoto druhu v České republice. Od diagnostiky nádoru přes operaci a léčbu až po následnou rekonstrukci prsu, veškerá péče se poskytovala – a poskytuje – na jednom pracovišti.

Zmínil jste docenta Měšťáka. Jaká věhlasná jména na zdejší klinice v minulosti působila a jakou stopu po sobě zanechala?
Plastickou chirurgii tady v rámci klasické chirurgie kdysi dávno dělala paní docentka Stockarová, která bohužel nedávno zemřela.. A pak pan docent Jan Měšťák, plastický chirurg, kterého určitě všichni znají. Ten na Bulovce dál působí jako emeritní přednosta, věnuje se zejména výuce, ale stále také operuje. No a pak je tu jeho syn Ondřej Měšťák, který je skvělý operatér a hodně se věnuje vědecké práci. Skvělých lékařů a lékařek však na klinice máme desítky.

Jaké zákroky provádíte nejčastěji?
Náš nosný program je stále péče o ženy s onemocněním prsů. Tím, že jsme centrum pro chirurgii prsu, tak zhruba 50 % naší práce směřuje do této oblasti. Jde jak o operace nádorů, tak o rekonstrukce prsů všemi dostupnými způsoby, od implantátů přes vlastní tuk až po mikrochirurgické zákroky.

Co dalšího na klinice operujete?
Často řešíme rekonstrukce břišní stěny, například po porodech, když vzniknou problémy s rozestupem svalů, kýly apod. Hodně děláme onkochirurgii kůže, operace nejrůznějších kožních nádorů a poté i rekonstrukce. Zhruba před sedmi osmi lety jsme na Bulovce založili také Centrum pro vrozené vady kůže, kde řešíme například léčbu obrovských pigmentových névů. A máme tu i program pro spastickou ruku, respektive chirurgii ruky se specializací na spastickou ruku. To jsou různé nemoci rukou ve smyslu dětských obrn, šlach nebo poúrazových stavů, kdy ruce přestávají fungovat, protože jim chybí nervové zásobení. Další operace pak děláme ve spolupráci s ostatními odděleními, například s ortopedií, chirurgií, otorinolaryngologií a dalšími v oblasti poúrazových a nádorových defektů.

Vybavíte si nějaké velmi náročné nebo unikátní operace?
Například můžeme zmínit několik pacientů, kterým jsme rekonstruovali kompletně chybějící nos. Velmi zajímavé výkony děláme ve spolupráci s ortopedickou klinikou při operacích velkých nádorů, kdy rekonstruujeme defekty. Třeba když pacientovi chybí stehenní kost. Tady si už nevystačíme vlastními tkáněmi pacienta, ale dělá se to tak, že tkáňové banky vezmeme kostní štěp stehenní kosti od mrtvého dárce, kost se vyfrézuje a do vzniklé dutiny se zasune kost z lýtka pacienta. Lýtková kost se používá proto, že v lýtku jsou kosti dvě – velká pevná holenní kost, kterou tam necháme, a tenká lýtková kost, kterou můžeme odebrat bez rizika poškození běžné funkce končetiny. Tahle lýtková kost pak zajišťuje výživu kostního štěpu, který ve finále nahradí chybějící stehenní kost. Našijeme cévy a pacient pak normálně zvládne chodit. Tuto metodu přivezli lékaři ortopedické kliniky ze zahraničí.

Kolik pacientů ročně odoperujete?
V celkové anestézii je to přibližně 800 pacientů, plus okolo 2 000 ambulatních výkonů s lokálním umrtvením. Takže skoro tři tisíce pacientů ročně. A k tomu samozřejmě operujeme i na dalších odděleních a klinikách Bulovky.

Lékaři z bulovecké plastiky jezdí i na zahraniční mise, pomáhat tam, kde plastická chirurgie prakticky neexistuje…
Zahraniční mise v rámci kliniky probíhají vlastně na dvou frontách. První je oficiální vládní program MEDEVAC, v jehož rámci vyjíždíme na mise nejen my plastičtí chirurgové, ale i ortopedi nebo gynekologové z Bulovky. Třeba já už jsem byl takto na 11 misích v Jordánsku – a vždy s sebou beru některého z mladších kolegů, ať vidí možnosti plastické chirurgie v extrémních podmínkách, což je pro ně motivující. Druhá linie je aktivita ve spolupráci s italskou nadací GICAM, která se zabývá chirurgií ruky. S nimi také jezdím na dvoutýdenní mise do Sierra Leone, Burkina Faso nebo Indie.

Vraťme se zpátky na Kliniku plastické chirurgie. Jak si dnes stojí?
Velmi dobře, řekl bych. Naše klinika je perfektně etablovaná v chirurgii prsu a břišní stěny i oblasti rekonstrukcí defektů. Spektrum operací máme široké a zajímavé, spektrum péče stále rozšiřujeme. I z personálního hlediska jsme na tom dobře, máme dostatek kvalitních doktorů i sester, což určitě nemůže říct každý, zejména sester je velký nedostatek. Potýkáme se však s prostorovými kapacitami, potřebovali bychom více operačních sálů. Už teď máme operační program plný pro celý letošní rok, objednáváme operace na květen 2023 a máme problém, kam zařadit různé akutnější případy. Pacientů máme hodně, ale průchodnost operačního sálu nás bohužel omezuje.

Je ještě něco dalšího, na co se chystáte zaměřit v blízké budoucnosti?
V první řadě bychom chtěli co nejvíc rozšířit spolupráci s naší úrazovkou a s ortopedií. Ale je tu ještě jedna velká výzva… V Praze i celém Středočeském kraji chybí řešení defektů souvisejících s dekubity, tedy s proleženinami. Už k tomu probíhají interní jednání, protože by byl velký zájem, abychom se této oblasti věnovali. Jako plastičtí chirurgové bychom uměli zásadně pomoci. To bych byl opravdu rád, kdyby se nám povedlo.