- Fakultní nemocnice Bulovka
- Aktuality
- I zdravotníci stále věří mýtům o HIV
Zpráva o vašem vítězství v soutěži krásy proletěla letos v červnu médii jako blesk. Pozornost jste vzbudila nejen tím, že už jste maminka, ale také skutečností, že na Bulovce vedete výzkum z oblasti HIV. Jak jste se k této problematice dostala?
Už v prvním ročníku na 1. LF UK mě při hodinách mikrobiologie fascinovala replikace HIV. Tématu HIV jsem se pak věnovala v bakalářské i diplomové práci. Z toho logicky vyplynulo, že bych mohla veškerou nastudovanou teorii ověřit v praxi. Pustila jsem se tedy do doktorského studia a začala pracovat na svém projektu na Bulovce.
Proč právě Bulovka?
Ráda bych, aby tady zaznělo, jako moc mi vyšli vstříc právě lékaři z Kliniky infekčních nemocí a HIV centra na Bulovce. Když jsem dopisovala bakalářskou práci, to bylo ještě za covidu, oslovila jsem všechna HIV centra v Česku s prosbou, jestli by mi nepomohli zkontrolovat správnost použité terminologie. Čerpala jsem totiž převážně ze zahraničních zdrojů, protože ke zvolenému tématu existuje jen minimum českých publikací. Z osmi oslovených zdravotnických pracovišť se mi ozvala jen Bulovka. Konkrétně paní doktorka Zachovalová, asistentka pana docenta Rozsypala. A co víc! Dokonce mi mou práci poslali rovnou opravenou! Aniž by mě viděli, aniž by mě znali, bez nároku na cokoli. To mě tehdy hrozně překvapilo a nadchlo. Proto jsem poté Bulovku oslovila i jako doktorandka a povedlo se.
Co přesně je tématem vaší práce?
Nyní se zabývám metabolickými poruchami u osob žijících s HIV. Moje diplomová práce se v podstatě zaměřovala na to, že osoby, které jsou na antiretrovirové terapii a které žijí s HIV, mají dispozice k metabolickým onemocněním mnohem více než HIV negativní populace. A také, že u nich problémy progredují mnohem dříve a mnohem rychleji.
Jak konkrétně váš výzkum probíhá?
Nejdřív jsme museli sestavit skupinu vhodných pacientů. Z dostupných dat zhruba 350 HIV pacientů jsem jich vybrala stovku. Sledovala jsem zajímavé markery, jako jsou vyšší tlak, vyšší váha a obezita, vysoký cholesterol, zkrátka parametry související s metabolickou poruchou.
Obézních lidí s HIV asi moc není…
A to je právě ten největší mýtus, že lidé, co žijí s HIV, už nemají problémy, že jsou hubení a podobně. Ale pravdou je pravý opak. V rámci diplomky jsem dělala menší průzkum mezi 200 nutričními terapeuty a jen pět procent zodpovědělo správně všechny otázky ohledně HIV pacientů. Informovanost je opravdu nízká, u veřejnosti a často i mezi zdravotníky.
Vraťme se k vaší výzkumné skupině pacientů…
Vybrala jsem si sto lidí, u kterých bychom mohli vidět zlepšení za pomoci nutriční intervence, která by byla pravidelná, dobře nastavená a hlavně udržitelná. Z toho mi odpovědělo asi čtyřicet HIV pacientů, kteří prošli vstupním vyšetřením a zvážením na diagnostické váze InBody 580. Myslím, že je to velmi pěkně nastavený vzorek pacientů HIV centra, muži i ženy různého věku, homosexuální i heterosexuální orientace. S nimi dál pracuji, od ledna se každých šest týdnů vídáme na Bulovce a bude to trvat rok.
S kým ve Fakultní nemocnici Bulovka a v Národním centru HIV/AIDS spolupracujete?
Můj školitel a vedoucí práce je doc. MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc., přednosta 1. LF UK Kliniky infekčních nemocí. V praxi spolupracuji s MUDr. Davidem Jilichem, Ph.D., vedoucím HIV centra, s MUDr. Danem Veselým, MUDr. Viktorem Asterem a dalšími lékaři, kteří mi posílají své pacienty, o kterých si myslí, že bych jim mohla pomoci. Moc ráda bych zdůraznila, jak tady na Bulovce jsou skvělí lidé, vrchní i staniční sestry, doktoři, všichni jsou maximálně vstřícní.
Jak je vaše výzkumná práce financovaná?
Na projekt jsem získala grant od Univerzity Karlovy. Podala jsem žádost a k mému velkému překvapení se mi za osm měsíců ozvali, že grant je schválený. To byl nejspíš rekord, protože běžně se čeká dva až tři roky. A já měla tři týdny do termínu porodu. Ale všechno se povedlo zvládnout, dcerka je na světě a projekt běží.
Když mluvíte o dceři, ta byla často zmiňovaná i v souvislosti s vaším vítězstvím v Miss Universe. Jak jste se dostala k soutěži krásy?
Modeling jsem dělala od svých dvanácti let, ale s příchodem dcery jsem si řekla, že už to stačilo. Jenže pak jsem jednou seděla dešti s kočárkem ve Františkánské zahradě, přemýšlela nad svým výzkumem a přišlo mi škoda, že o tak zajímavém tématu se vlastně skoro nikdo nedozví. Že napíšu dizertační práci, publikuji pár článků pro odbornou veřejnost, ale pohled obyčejných lidí na HIV pacienty to nikam neposune.
Proto jste se přihlásila do Miss?
Vlastně ano. Když jsem večer trochu prokrastinovala u instagramu, vyskočila na mě upoutávka, výzva pro mladé ženy, aby se přihlásily do Miss Universe. A protože dneska už neplatí věkové ani další omezení jako dřív, řekla jsem si, že by to mohla být ta správná cesta a příležitost zviditelnit to, co dělám. Ukázat světu, že lidé, co žijí s HIV, jsou neinfekční, mají HIV negativní partnery, mají se dobře a vedou plnohodnotný život. Zkrátka začít bořit mýty o tomto onemocnění.
Pak už to asi šlo ráz na ráz…
Ano, proběhl online pohovor s ředitelem soutěže Samem Dolce, který mě vybral mezi top 20 semifinalistek. Pak jsme měli čtyřdenní soustředění v krásném Chateau de Frontiere na Moravě, kde probíhalo vyřazování a nakonec jsme zbyly čtyři finalistky. Na finálovém večeru, který byl víc o prezentaci a mluvení, než o předvádění šatů, jsem porotu zaujala a zvítězila. Od té doby je to příjemný kolotoč, v listopadu odlétám do Bangkogu na Miss Universe, kde se setká 140 nejkrásnějších dívek a žen z celého světa.
Budeme držet palce! Jaké jsou vaše další plány do budoucna?
Na Miss Universe Česko jsem si naplno uvědomila, že vítězství je čest, ale i povinnost a zodpovědnost. Pro mě je teď největším tématem HIV a prevence sexuálně přenosných chorob. Například v září jsem odstartovala program WellAware, sérii přednášek na středních školách v rámci sexuální výchovy.
Chystáte i další edukativní nebo charitativní akce?
Díky Miss Universe jsem se dostala a posunula úplně jinam, dá se udělat spoustu dobrého. Důležitým projektem, kde bych mohla využít své znalosti a zkušenosti, je prevence metabolických onemocnění na školách. Věnovat se této problematice považuji za velmi přínosné, vzhledem k tomu, že třetina českých dětí je obézních nebo má nadváhu. Nakonec musím zmínit krásnou spolupráci s Jiřím Procházkou, slavným zápasníkem MMA. On má svoji nadaci, která podporuje děti, a já mám tu čest být tváří charitativní akce One Night, která se uskuteční v listopadu v Brně. Mám velkou radost, že výtěžek z této akce půjde na dětské oddělení infekční kliniky na Bulovce.
Děkujeme!
Mgr. Michaela Tomanová
Vystudovala bakalářský a magisterský obor na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, obor Klinická výživa, resp. Výživa dospělých a dětí. V rámci doktorského studia spolupracuje s naším Národním centrem HIV/AIDS. Tématem její práce je problematika metabolických poruch u osob žijících s HIV. Chce vzdělávat veřejnost, zlepšovat povědomí a bořit mýty o HIV. Stala se Miss Universe Česko 2024, jako historicky první žena, která už je maminkou. Je jí 27 let a má jeden a půl roční holčičku Ludmilu.
Následující článek
Fakultní nemocnice Bulovka, jako první fakultní nemocnice v metropoli, spustila provoz plně automatizované biochemické linky včetně postanalytického systému. Nová technologie představuje jeden z nejpokročilejších systémů tzv. total lab automation v Česku a významně posouvá standardy v oblasti laboratorní diagnostiky.
Číst dálePotřebujete navštívit nemocnici?
Adresa nemocnice
Budínova 67/2
Praha 8 - Libeň
180 81
IČO: 00064211
DIČ: CZ00064211
Číslo účtu: 16231081/0710