Nejvhodnější čas na očkování proti „klíšťovce“

29.04.2022

Infikované klíště představuje pro člověka dvě hlavní rizika. První je klíšťová meningoencefalitida, běžně označovaná jako „klíšťovka“, druhé je lymská borelióza. Jde o dvě různá infekční onemocnění s různými příznaky i léčbou. Podrobnosti vysvětluje MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., lékař Kliniky infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka

Můžete prosím stručně vysvětlit rozdíl mezi klíšťovkou a boreliózou?
Klíšťovka, tedy klíšťová meningoencefalitida, je virová infekce, která může vyústit v postižení nervového systému, konkrétně zánět mozkových blan a mozku. Onemocnění bohužel současná medicína nedokáže vyléčit, ale proti nákaze se lze velmi efektivně chránit očkováním. Oproti tomu lymská borelióza je bakteriální onemocnění, takže lze léčit antibiotiky. Společné mají jen to, že v obou případech je přenašečem obávaný parazit klíště obecné. 

Začněme klíšťovou meningoencefalitidou. Jak se vyvíjí počet onemocnění ve srovnání s minulostí?
Když porovnáme poslední tři roky, tedy 2019 až 2021, největší nárůst počtu případů byl v roce 2020. Je to dáno zejména zvýšenou aktivitou klíšťat, která přímo souvisí s počasím. Když je horké a suché léto, je aktivita klíšťat nižší než když prší a je pro klíšťata příhodné vlhké počasí. Vliv má samozřejmě i to, jak často lidé chodí ven do přírody, což bylo za covidu jiné než v běžném režimu. 

Proti nákaze se lze očkovat. Kdy je ten nejlepší čas?
Pochopitelně je ideální započít očkování teď na jaře, ještě před hlavní klíšťovou sezónou, aby byl člověk už chráněný, když přijde vysoká aktivita klíšťat. Ale není to podmínka, očkovat se dá kdykoli, klidně uprostřed léta. Lidé se často obávají, jestli u nich případné onemocnění nebude mít horší průběh, kdyby se nakazili během očkování. Nebude. 

Jak nákladné toto očkování je?
Ve srovnání s ochranou zdraví jsou náklady zanedbatelné, v závislosti na zdravotní pojišťovně jde řádově o stovky až jednotky tisíc korun za dávku, některé pojišťovny část proplácejí v rámci svých benefitů. Alfa a omega však je, že věková skupina 50 plus má očkování plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, tedy zdarma. To je pro starší pacienty určitě obrovská motivace!

Proč mají očkování zdarma právě lidé starší 50 let?
Očkování je samozřejmě důležité pro všechny. Ale tato konkrétní skupina je vybrána velmi cíleně, protože u starších lidí se po nákaze klíšťovou meningoencefalitidou mnohem častěji objevují komplikace. Mohou mít závažnější a zdlouhavější průběh, existuje i riziko různých dlouhodobějších komplikací po prodělaném onemocnění. To už je u nás takový mýtus, že každý chce nechat naočkovat hlavně malé děti, svoje vnoučata a podobně. V dětském věku však bývá průběh infekce mírnější. Když ke mně do ordinace přijde rodina, že chtějí naočkovat děti, vždycky říkám: hlavně abyste byli naočkovaní vy dospělí.

Jaká je v Česku proočkovanost?
Začnu v Rakousku, kde je proočkovanost proti klíšťovce asi 80 procent populace. To bychom si mohli vzít jako příklad nebo jako zajímavou výzvu – a pokusit se proočkovanost zvýšit. V Česku jsme zhruba na 20 procentech populace. Je potřeba zmínit, že Česká republika, Německo a Rakousko jsou opravdu hyperendemické oblasti, kde je výskyt infikovaných klíšťat jeden z nejvyšších v Evropě. Ale díky tomu, že Rakousko má tak vysokou proočkovanost, je tam počet případů nákazy prokazatelně významně nižší než u nás. Virus tam normálně cirkuluje v přírodě, ve volně žijících zvířatech, ale díky vysoké proočkovanosti se lidé nenakazí a neonemocní. Mohli bychom se tam inspirovat.

Očkuje se jednou, nebo více dávkami?
Plné očkování se skládá ze tří dávek. Očkovací schéma se může mírně lišit u konkrétních vakcín, ale obecně jsou dva modely, podle toho, kolik času zbývá do hlavní klíšťové sezóny. Klasické očkovací schéma (nula plus měsíc) počítá s podáním prvních dvou dávek měsíc po sobě. Dá se však využít i zkrácené očkovací schéma (nula plus 14 dnů) s aplikací dávek už po dvou týdnech. Teoreticky vzato, pokud se člověk rozhodne pro očkování v červnu, může být už o prázdninách v bezpečí. Vakcína chrání za 14 dnů po druhé dávce. Teď na jaře bych doporučoval měsíční rozestup, v létě pak 14denní, aby byl člověk chráněný co nejdříve. Třetí dávka se pak aplikuje za 5 až 12 měsíců od začátku očkování, nejvhodnější je podat třetí dávku zase před začátkem hlavní klíšťové sezóny. To znamená teď na jaře dvě dávky a příští rok na jaře třetí dávka.

Musí se očkování časem opakovat?
Ano, přeočkovává se po třech letech. A potom buď každých pět let u osob do 60 let, nebo každé tři roky u osob starších 60 let. 

Je to bezpečné?
Proti klíšťovce se očkuje neživou vakcínou, která je velmi dobře tolerovaná, snášená, takže lidé se jí opravdu nemusejí bát, u většiny pacientů se obvykle neobjevují žádné, dokonce ani mírné lokální reakce. 

Lidé už mají v sobě tři dávky proti covidu, teď by měli přidat ještě další očkování proti klíšťovce. Není toho už na organismus moc?
Není. Imunitní odpověď, reakce imunitního systému na toto očkování je relativně velmi malá. Když si uvědomíte, jak velkou imunitní reakci vyvolá běžná infekce jako například rýma, tak reakce na očkování neživou vakcínou je zcela zanedbatelná. Je to opravdu minimální zátěž a zásah do těla. A kombinace očkování proti covidu a proti klíšťovce je úplně bezproblémová. Když si vezmete například cestovatele, který odjíždí na dovolenou do Afriky, tak dostává během pár dní pět různých vakcín. Není se čeho bát.

Co když mají lidé nějaké chronické onemocnění?
Ani tehdy se v drtivé většině případů nemusejí bát, protože jde o neživé vakcíny, které jim nemohou nijak ublížit. Odmítači očkování vždy zveličují vedlejší účinky, které jsou ve skutečnosti nepatrné. Nežádoucí účinky samozřejmě existují, ale jsou to projevy typu lehká bolest v místě vpichu nebo velmi vzácně zvýšená teplota. Ostatně každý lék či vakcína má příbalovou informaci, kde je přesně rozepsané, v jakém procentu se ten který vedlejší účinek může objevit. 

Bojujete s dezinformacemi?
Ano, máme velký problém s mýty a dezinformacemi, které se kolem očkování šíří. Já vždycky doporučuji každému, kdo má nějakou pochybnost či nejistotu, aby se obrátil na svého praktického lékaře. A ten už by měl být schopný všechny nesmysly vyvrátit. 

Co se stane, když je člověk neočkovaný a klíšťovou meningoencefalitidiou onemocní? 
Začnu naopak, kdy se obávat nemusí… U řady lidí proběhne onemocnění naprosto bezpříznakově. Často je to například u dětí, které se nakazí a vůbec nic se nestane. Pak máme druhou skupinu lidí, kteří po inkubační době 7–14 dnů dostanou chřipkovité onemocnění, mají teplotu, horečku, bolí je klouby a svaly, jsou unavení – a nic víc, za pár dnů to přejde a je po všem. To je ještě pořád ta dobrá varianta. A pak máme skupinu, u které se po podobně příznakovém chřipkovém onemocnění zhruba za další týden objeví druhá fáze, kdy už probíhá zánět mozkových obalů a mozku, případně i míchy. Často se to děje i u lidí, kteří v té první chřipkovité fázi nedodrží klidový režim, chodí do práce nebo sportují. Ta horší situace se projeví tak, že pacient dostane znovu horečku, a navíc se přidají velmi intenzivní bolesti hlavy, zvracení, pacientovi vadí světlo či hluk, nemůže předklonit hlavu. Tyto příznaky mohou ukazovat na zánět mozkových blan. 

Jaké jsou nejhorší projevy a ohrožení?
Samotný zánět mozkových blan se projevuje zejména bolestmi hlavy a zvracením. Když dojde i k zánětu mozku, tedy když má pacient meningoencefalitidu, objevují se další příznaky jako třes rukou, očních víček či jazyka. Ale mohou to být i závažnější projevy jako porucha vědomí, křeče nebo dokonce postižení životně důležitých center v mozku. Pacient může mít problémy s polykáním, dýcháním či krevním oběhem. Někdy dokonce skončí na umělé plicní ventilaci na jednotce intenzivní péče – a může na to i umřít. Pokud je postižená i mícha, může se u pacienta rozvinout obrna a přestane hýbat například rukou. 

Dá se klíšťovka léčit?
Pomoci dokážeme, ale je to pouze léčba podpůrná. Není to cílená léčba zaměřená na virus, ale pacient dostává léky proti otoku mozku, aby se laicky řečeno snížil tlak uvnitř hlavy, případně probíhá podpůrná léčba životně důležitých funkcí. Nicméně cílená léčba neexistuje. 

Jak dlouho léčení trvá?
Klíšťovka je nepříjemné a zdlouhavé onemocnění na mnoho týdnů až měsíců. Navíc i poté člověk může trpět mnoha projevy jako jsou nespavost, bolesti hlavy, chronická únava, poruchy soustředění, deprese a podobně. Proto má smysl, aby se očkovali všichni – starším lidem hrozí závažné komplikace a mladým zase onemocnění může velmi nepříjemně zkomplikovat léto i kus života. 

Když už jednou člověk onemocní a vyléčí se, je pak chráněný navždy?
Teoreticky ano, bereme to tak, že dál už je chráněný imunitou. Můžeme říci, že očkování už nepotřebuje.

A proč tedy není chráněný navždy i po prvních třech dávkách očkování? Proč se musí po dalších třech až pěti letech přeočkovávat?
Je to dáno typem očkovací vakcíny, která je neživá. V medicíně používáme různé typy vakcín. Živé vakcíny obsahují oslabený virus, který v těle vyvolá velmi mírnou infekci. Tyto živé vakcíny poskytují dlouhou či dokonce doživotní ochranu, imunitu proti danému onemocnění. Má to ale i nevýhody, protože živé vakcíny nelze podat třeba v těhotenství nebo lidem s oslabenou imunitou, protože by očkování mohlo vyvolat závažnou reakci. A pak máme vakcíny neživé, kam patří například vakcíny proti žloutence nebo právě proti klíšťovce. Ty jsou naprosto bezpečné a můžeme je podat prakticky komukoli, protože tam není živý virus. Ale právě z toho důvodu očkování poskytuje kratší ochranu, která musí být podporována další dávkou vakcíny. Není to celoživotní. 

Když se budu chtít očkovat, jak to funguje?
Optimálně by to mělo fungovat tak, že přijdete ke svému praktickému lékaři, řeknete si o očkování proti klíšťovce, on vyndá vakcínu z lednice a píchne vám ji. Kdo běžně očkuje, tak vakcíny má. Stejně to samozřejmě funguje i v očkovacích centrech, například v nemocnicích. Rozhodně není nutné, aby si pacient sám kupoval v lékárně vakcínu, která je stejně na předpis. Osobně bych byl nadšený, kdyby existovalo nějaké očkovací centrum, jako bylo třeba na pražském hlavním nádraží za covidu, kde by se dalo navázat běžným komerčním očkováním. Aby to pro pacienty bylo co nejpřístupnější.

Klíšťovku jsme probrali a teď ještě zbývá popsat lymskou boreliózu…
Lymská borelióza se projevuje typickým „flekem“ po klíštěti a vyskytuje se u nás častěji než klíšťovka. Paradoxní je, že Češi se víc bojí boreliózy, ale reálně závažnější infekce je klíšťová meningoencefalitida. Lymská borelióza je horší tím, že je u ní náročnější diagnostika, ale zase je výhodnější v tom, že na ni máme antibiotika. 

Flek po klíštěti je skoro vždy. Jak poznat ten, který předznamenává boreliózu?
Odlišit flek po klíštěti při borelióze od fleku po běžném přisátí klíštěte může být těžké, ale určitá pravidla existují. První fáze boreliózy, která se projeví výrazným zarudnutím kůže, se objevuje s větším časovým odstupem, typicky týden i víc. Flek většinou nesvědí, nepálí, nebolí, jen má tendenci se zvětšovat. Mívá kolem pěti centimetrů a postupně se zvětšuje, může mít centrální terč. Oproti tomu, když se odstraní i neinfikované klíště, objeví se drobnější flíček, který svědí a pálí – ale jde vlastně jen o lokální podráždění kůže, lokální reakci na klíště. Tento flek se obvykle moc nezvětší a postupně zmizí. A to je něco, čeho se lidé nemusí bát. S tím není potřeba chodit k lékaři. 

Když už jde o boreliózu, jak se léčí?
Lymská borelióza se obvykle zaléčí po podání antibiotik. Nicméně i tady může nastoupit druhá fáze, kdy se rozvine zánět mozkových blan, který však bývá mírnější než u klíšťovky. Někdy se může objevit i obrna lícního nezvu, to je celkem typické. Vzácně se může objevit ochrnutí některé končetiny. Kloubní forma se u nás vyskytuje relativně vzácně. Boreliózu obvykle neprovází únava ani bolesti, ve většině případů jde pouze o kožní formu příznaků, případně v závažnějších případech o neurologickou formu příznaků. Často je to velmi krátkodobá, přechodná záležitost. 

Jak lymskou boreliózu diagnostikujete?
Podle výše uvedených příznaků a pak podle výsledků serologie. Zajímavé je zmínit, že se nezřídka objeví falešná pozitivita protilátek. U boreliózy jsou tak bohužel velmi často lidé léčeni antibiotiky zbytečně, protože se zbytečně bojí nebo nemají správné serologické vyšetření. 

Jak borelióze předcházet? 
Nejdůležitější je včas odstranit klíště. Dnes už jednoznačně víme, že čím déle klíště zůstane přisáté, tím větší je riziko přenosu infekce. Bohužel byly prokázané i přenosy po velmi krátké době přisátí, ale je to méně časté. Rada je tedy jednoduchá: snažit se klíště vůbec nemít, případně ho co nejrychleji odstranit. A když se objeví flek, což je asi v 80 procentech případů, tak ho správně rozlišit, vyšetřit a následně léčit.

Jaký způsob odstranění klíštěte doporučujete?
Jednoznačně pinzetou! Klíště vytáhnout, až vyškubnout, a pak místo přisátí vydezinfikovat. Netočit, nekroutit, nemazat, nedusit – prostě klíště nedráždit. Existuje na to speciální pinzeta s tenkým koncem, díky kterému jde klíště dobře uchopit. Určitě není potřeba panikařit, když se klíště přetrhne, tělo si s tím poradí. Dezinfekci aplikovat na místo až poté, co klíště vytáhnete, nikoli na přisáté klíště! A hlavně je důležité říci, že ani strach z klíšťat by se neměl přehánět, protože infikovaných klíšťat není zas tak moc, je to třeba jedno procento… 

 

 

Následující článek

Toxoplazmózu má každý třetí
16. 5. 2022

Infikované klíště představuje pro člověka dvě hlavní rizika. První je klíšťová meningoencefalitida, běžně označovaná jako „klíšťovka“, druhé je lymská borelióza. Jde o dvě různá infekční onemocnění s různými příznaky i léčbou. Podrobnosti vysvětluje MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., lékař Kliniky infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka

Číst dále